představení
Havaj, Nový Zéland a Tahiti: tance v představení
Čím každá část Pacifiku přispívá k večernímu programu vedenému hulou.
Rezervujte si stůl u Gilligan's ↗Dvě tváře huly
| Styl | Jak se provádí |
|---|---|
| Hula kahiko | Zpívané za doprovodu bubnů a tykvových nástrojů |
| Hula ʻauana | Zpívané s kytarou, ukulele a basou |
Odkud hula pochází
Hula je havajská taneční forma postavená na mele, tedy písni, kterou vyvinuli původní Havajci a tradičně se vyučuje v hālau, taneční škole, pod vedením kumu hula, učitele. Tanečníci se léta cvičí v pohybech rukou, jež zastupují přírodu, emoce a příběh.
Kahiko, starší styl
Hula kahiko je styl provozovaný před západním kontaktem, tančený na zpěv místo písně a doprovázený bubny a tykvovými nástroji. Byl a stále je považován za vážnou, často obřadní uměleckou formu, nikoli za pouhou zábavu.
ʻAuana, novější styl
Hula ʻauana se vyvinula během 19. a 20. století, jakmile na ostrovy dorazily západní nástroje. Slovo zhruba znamená „toulat se“ a styl se zpívá v durových stupnicích za doprovodu kytary, ukulele a basy.
Úvodní číslo představení
Program luau, jako je Gilligan's, obvykle začíná hulou, často přecházející z čísla ve stylu kahiko do ʻauana, takže první část večera nese jak starší, tak novější stránku tradice.
Přejezd na Nový Zéland
Z Havaje se show přesouvá k tanečním tradicím Nového Zélandu, které doprovázejí titíž havajští hudebníci a bubeník, kteří hrají po zbytek večera.
Tahiti a změna tempa
Program uzavírá taneční část na Tahiti, kde se bubnování zrychluje a choreografie se stává fyzicky nejnáročnější částí večera, čímž připravuje půdu pro závěrečné ohňové nožové vystoupení.